Nostalghia.cz – Andrej Tarkovskij

Causa Koncentrát
[Petr Gajdošík - Miloš Fryš]

Zájemci o dílo Andreje Tarkovského se v několika publikovaných filmografiích určitě setkali s uvedením Tarkovského studentského snímku „Koncentrát“, který měl být natočen v roce 1958. V Tarkovského filmografii má film uvedený internetová databáze IMDb (která se ovšem občas mýlí), zmiňuje se o něm ale i několik publikací. Mezi realizované, ale ztracené filmy (možná časem na VGIKu zničené jako bezvýznamné dílo) jej dlouho zahrnoval i server Nostalghia.com. Většina známých prací ale film naopak neuvádí. Díky rozporuplnosti informací tak byl film dlouho velkou záhadou.

Na těchto českých Tarkovského stránkách byl Koncentrát rovněž dlouho zařazen ve filmografii coby nezvěstné studentské dílo. Přispělo k tomu nejen jeho uvádění na stránkách Nostalghia.com, ale i několik zmínek v literatuře. Tou nejstarší známou je uvedení Koncentrátu mezi studentskými filmy Andreje Tarkovského ve filmografii, kterou v roce 1987 zpracoval pro sborník Powiekszenie proslulý polský publicista Seweryn Kušmierczyk. Ve stejném roce pak ve své knize film podrobně popisuje Mark Le Fanu:

[Film] je opravdu jen formálním kusem. Záběry ukazují vedoucího vědecké expedice čekajícího na molu na příjezd loďky […] Počasí je bouřlivé: kroužící paprsky majáku protínají temnotu; lampa na stole osvětluje malý okruh prostoru. Atmosféra je plná očekávání a napětí (ve zvukové stopě není žádná hudba). Film odkazuje k přímé Tarkovského zkušenosti z geologické expedice Kirgizského institutu pro zlatonosná ložiska (je ale zajímavé, že to je jediný okamžik, kde to Tarkovskij činí tak explicitně).
[Podle: Le Fanu: The Cinema of Andrei Tarkovsky, The British Film Institute, 1987, s. 17-18.]

Obdobně popisný úryvek zpracovala ve své knize z roku 1989 publicistka Maja Turovskaja:

Koncentrát je jediná práce odkazující na Andrejův pobyt v tajze. Tento krátký školní film ukazuje vedoucího expedice, který čeká v jenisejském molu na člun s koncentráty, které přiváží zpět geologická skupina. Vizuální účinek celého Tarkovského díla je zřejmý již zde. Počasí, čekání a úzkost jsou evokovány jen prostřednictvím obrazu a zvuku. Škála světelných efektů je velice působivá: mihotající se paprsek majáku prosvětlující temnotu, bledé světlo zavěšené kymácející se lampy na přístavní hrázi, kruh světla z lampy u stolu. Paprsek světla z majáku vytrhne z temnoty roztroušené detaily scény. Jednotvárné zvuky morseovky slyšíme na pozadí narazů větru a vln, hrozících příchodem bouře. Tarkovskij nepřikládal nikdy tak velkou důležitost původní hudbě jako hudbě života, různé zvuky a ozvěny mu často posloužily lépe.
[Podle: Maja Turovskaja, Cinema as Poetry, Faber and Faber, 1989, s. 19-20.]

A do třetice byl podrobnější popis filmu umístěn i na webové stránky společnosti Facet:

Tarkovskij byl fascinován vizuální silou filmu. Jeho rozvíjející se nadání se letmo ukázalo už v Koncentrátu, krátkém studentském cvičení o geologovi, úzkostlivě čekajícím na svou expedici se vzorky horniny, vracející se na loďce. Ačkoliv se děj natočil v interiéru, odehrává se na pobřežním molu během bouřlivé noci, na něž narážejí vlny a vítr. Neschopen realisticky vytvořit efekty takového počasí, rozhodl se Tarkovskij se svými spolužáky využít k vytvoření temné a osudové atmosféry jen světlo a zvuk.
[Podle: Facets.org]

Všechny tyto úryvky sugerují jasnou představu viděného filmu a na základě jejich znalosti nelze než získat dojem, že autoři popisují viděný film. Proto nedávno publikovaný rozhovor s Marinou Tarkovskou, Tarkovského sestrou a s jejím manželem Alexandrem Gordonem (Tarkovského spolužákem z VGIKu), způsobil v hlavách mnohých fanoušků zmatek. Marina totiž v odpovědi na otázku týkající se Koncentrátu odpověděla:

Nebyl to vlastně scénář, ale zase něco víc než krátká povídka. Je to kompozice, kterou Andrej napsal během přijímací zkoušky na VGIK. Vznikla na jeden zátah a má šest rukopisných stran… Ale příběh nebyl nikdy natočen…
[Podle: Rozhovor s Marinou Tarkovskou a Alexandrem Gordonem]

Nastalý nesoulad údajů jsme se s pomocí dalších konzultantů nebo spolupracovníků snažili nějak odstranit. Předně bylo nutné získat jiné, pokud možno nezávislé zdroje, které by potvrdily tu či onu doměnku. Pro existenci filmu hovořily jen tři publikované úryvky (Le Fanu, Turovskaja a Facets), v případě prvních dvou navíc bez znalosti kontextu v celé kapitole knihy. (Oba úryvky jsou v angličtině k dispozici na Nostalghia.com.) Díky Janu Bernardovi se podařilo získat údaj z knihy Andrej Tarkovskij: Načalo i puti (VGIK, Moskva 1994, red. Marina Rostockaja), kde se výslovně uvádí, že Koncentrát byl pouze krátkou povídkou z přijímacích zkoušek, která nebyla nikdy realizována (text povídky je v knize také otištěn).

Další zmínku, která nepotvrzuje realizaci námětu, uvedl ve svých pamětech Alexandr Gordon:

Už v prvním ročníku VGIKu studenti vymýšleli různé scény, psali texty a inscenovali je na malém prostoru mezi dřevěnými bednami páchnoucími mořidlem a zaprášenými oponami pamatujícími ještě Ejzejnštejna… Andrej napsal scénu o svých dojmech z práce ve skupině geologů. Postavy dostaly jména lidí s nimiž se setkal na řece Kurejce. Ještě u přijímacích zkoušek na VGIK napsal velmi zajímavou filmovou povídku s názvem Konglomerát. Toto téma Anrej rozvinul ve své scénce, v níž hrál geologa Andreje Labzova.
[Podle: Alexandr Gordon, Vospominanija ob Andreje Tarkovskom, Isskustvo kino 2001, č. 2.]

K definitivnímu vyřešení pak přispěl text jiné práce již výše citované Maji Turovské, která má název 7 a půl neboli filmy Andreje Tarkjovského (1990). Zde se na straně 23 uvádí:

[…] Tehdy také projevil sklon, pokud ne přímo k jinotaji, tak prostě k expresivním prostředkům výrazu. Nevelká scenáristická studie Koncentrát - jedinečné svědectví o jeho práci v tajze - vypráví o tom, jak vedoucí expedice očekává na molu Jeniseje příjezd loďky s „koncentráty“ - kořistí geologické skupiny. Odvezl papíry a spolu s nimi smysl práce skupiny na tomto „koncentrátu“. A teď v nepohodě očekává napravení své chyby. Optická síla všech děl Tarkovského je patrna i zde. Studie nečasu, očekávání a neklidu je vytvořena světelnými a zvukovými prostředky. Partitura světla je expresivní - tváře čekajících jsou co chvíli osvětlovány paprskem matného pobřežního majáku, co chvíli se hrouží do tmy. Na molu se pohupuje uhasínající lampička. V místnosti se kruh světla stolní lampy rozprostírá kolem radisty. Paprsek majáku vyrývá ze tmy jednotlivé detaily nábytku. Monotónní zvuk vysílače slouží jako kulisa poryvům větru a úderům vln, hrozných to zvuků nečasu. Tarkovskij navždy zůstane lhostejný k speciální „kinematografické“ hudbě, zatímco hudba samotného děje - její hluky a ruchy - mu navždy budou sloužit jako víra a pravda. Stísněná atmosféra na nepatrné ploše „výrobního“ syžetu. Bohužel, Koncentrát je jenom na papíře.
[Podle: Maja Turovskaja, 7 s 1/2 ili filmy Andreja Tarkovskogo, Isskustvo, Moskva 1990, s. 23.]

Domníváme se, že „tíha“ důkazů hovořících proti existenci filmu je evidentní. Výše zmíněné citace z prací Marka Le Fanu (1987) a Maji Turovské (1989), které uvádí Nostalghia.com, trpí jedním nedostatkem - není u nich zřejmý kontext v rámci dalšího textu knihy. (Kniha Maji Turovské je navíc anglickým překladem původně německého vydání z roku 1981 - otázka je tedy i v kvalitě překladu.) Takto samostatně uvedené působí dojmem, že autoři museli film vidět. Ovšem vzhledem k tomu, že Tarkovského povídka pracuje s podrobným popisem atmosféry zamýšleného díla, je uvedení do souvislostí nutné. Ty jsme měli k dispozici prostřednictvím dvou posledně jmenovaných ruských publikací (z nichž jedna je opět od Maji Turovské). Ano, Tarkovskij napsal Koncentrát jen jako šestistránkový text u přijímacího řízení na VGIK, povídka nebyla nikdy zfilmována, ale některé její motivy posloužily v 90. letech Marině Tarkovské a Alexandru Gordonovi k práci na scénáři dokumentu o Tarkovského účasti na geologické expedici (podrobněji viz rozhovor). V souladu s Markem Le Fanu tak lze říct, že Koncentrát je jediným bližším Tarkovského svědectvím o jeho cestě na Sibiř.

[Citace z publikací přeložil Miloš Fryš a Petr Gajdošík, zpracoval P. Gajdošík; na Nostalghia.cz publikováno 1. února 2004]

* * *