Nostalghia.cz – Andrej Tarkovskij

Solaris, Zrcadlo, Stalker

Solaris, Zrcadlo, Stalker
(Solaris, Zerkalo, Stalker)
Vydavatel: Krupnyj Plan / Lizard (1996)
Katalog. číslo:
Solaris (X01-315)
Zrcadlo (X01-317)
Stalker (X01-316)
Režie: Andrej Tarkovskij
SSSR 1972, 1974, 1979
Délka: 169, 110, 156 min.
Jazyk: rusky
Obraz: 2.1:1; 1,33:1; 1,33:1
Zvuk: Mono, Stereo

Ačkoli technologie Video CD (VCD), využívající kompresního formátu MPEG-1, je dnes již na ústupu, můžeme v některých zemích stále zaznamenávat novinky, vydávané na tomto nosiči. Tarkovského filmy sice na Video CD vyšly již před nějakým tím rokem (1996), ale na ruských e-shopech jdou stále zakoupit. A protože se tyto stránky snaží věnovat pozornost i maličkostem, není důvodu k alespoň malému zastavení nad částí ruské kolekce Tarkovského filmů na Video CD. Už jen proto, že jsem měl možnost se s nimi seznámit osobně, „na vlastní oči“. Zařazení tří filmů do jedné recenze není obvyklé, ale myslím, že v tomto případě je zcela opodstatněné. Filmy samotné není třeba rozebírat a vlastnosti i provedení všech disků jsou v lecčems natolik podobné, že bych se v případě tří recenzí musel jen opakovat.

Celou sérii Tarkovského filmů, tedy přesněji vše co natočil v Rusku, vydala na VCD v roce 1996 společnost Krupnyj Plan. Navazovala tak na svou identickou řadu videokazet (VHS) s níž pojí disky VCD i obdobná grafická úprava obalů. Booklety obsahují základní informace k filmům a uvnitř vždy také stručný výňatek z Tarkovského poznámek k filmu. I přesto, že MPEG-1 je kompresní formát, nevešel se žádný ze tří filmů na jeden nosič. SOLARIS i STALKER jsou celkem na 3 discích, ZRCADLU stačily 2 disky. ZRCADLO a STALKER jsou přepsány v odpovídajících formátech (to ostatně nebyl až takový problém, protože jsou natočené v „televizním“ formátu 1,33:1), širokoúhlý SOLARIS, natočený ve formátu 2,35:1 je pak přepsán v ořezu asi 2,1:1. Přepis všech filmů byl proveden z nějaké distribuční kopie, protože obraz obsahuje drobné kazy, smítka a šumy dobře známé všem návštevníkům kinosálů. Nicméně na poměry, které někdy v našich kinech panují, je jejich výskyt opravdu minimální. Kvalita obrazu je samozřejmě nesrovnatelná s tím, co nabízí moderní technologie DVD, ale směle se dá přirovnat ke slušně provedenému přepisu na videokazetě. Tento závěr přitom nečiním jen tak zbůhdarma, ale po zkušebním shlédnutí všech tří filmů na velké televizní obrazovce, přičemž při dalším porovnání s nahrávkou provedenou z ČT (STALKER, ZRCADLO), vyšel kvalitativně přece jen o něco lépe právě disk VCD. Čeho si ale uživatel určitě všimne (hlavně má-li zkušenost s DVD) je občasné roztřesení obrazu, v méně zasvětlených sekvencích rozpité okraje (ZRCADLO, STALKER) nebo barevná nestálost větších jednobarevných ploch (STALKER). To jsou ale nejspíš důsledky přepisu do kompresního formátu MPEG-1, který určitou degradaci obrazu musí zákonitě přinášet.

Naopak prakticky žádné výhrady nelze mít ke zvukové stopě. Ta není přemíchána do žádného z moderních formátů (kdoví jestli to u VCD vůbec jde), ale je ponechána v původním monu či stereu, což vyhovuje zejména puristům jako jsem třeba já.

Jinou výbavu (obdobnou třeba té, na kterou jsou zvyklí uživatelé DVD) disky nenabízejí. Přes všechny vyřčené „nevýhody“ jsou ale zajímavou (a zejména levnou) alternativou pro ty, kteří až tolik nehledí na technické parametry obrazu a zvuku, nepotřebují bonusové materiály, nemají videopřehrávač a nebo prostě chtějí mít film jen pro studijní účely. Disky VCD lze totiž přehrávat i na běžném počítači, vybaveném třeba jen obligátním přehrávačem Media Player. Je samozřejmě otázkou diskuse, zda-li takové užívání smyslu a poselství Tarkovského filmů prospívá či ne, nicméně se domnívám, že to je natolik subjektivní záležitost, že si ji asi stejně každý rozhodne sám za sebe.

[na Nostalghia.cz publikováno 2. února 2003]

* * *