Nostalghia.cz – Andrej Tarkovskij

Nostalgie
[detaily k filmu]

Nostalgie
Nostalghia
Itálie - Francie - SSSR 1983, 127 min.
barevně (Eastmancolor)/černobíle; 1.66:1, mono
Mluveno: italsky, rusky
Výrobce: Opera Film. Pro Rete 2 TV RAI. Sovin Film
Jiné názvy: Nostalgia, Nostalgija (Rusko)

Režie: Andrej Tarkovskij
Scénář: A. Tarkovskij, Tonino Guerra. Asistenti režie: Norman Mozzato, Larisa Tarkovská. Hudba: (konzultant) Gino Peguri. Různé skladby (Debussy, Verdi, Wagner). Kamera: Giuseppe Lanci. Střih: Amadeo Salfa, Erminia Maraniová. Výprava: Andrea Crisanti. Kostýmy: Lina Nerli Tavianiová, Annamode 68. Zvuk: Danilo Moroni. Vedoucí výroby: Renzo Rossellini, Manolo Bolognini. Produkce: Francesco Casati.

Hrají: Oleg Jankovskij (Andrej Gorčakov), Erland Josephson (Doménico - Sergio Fiorentini), Domiziana Giordanoová (Eugenie - Lia Tanziová), Patrizia Terrenoová (Gorčakovova žena), Laura De Marchiová (žena s ručníkem), Delia Boccardoová (Doménicova žena), Milena Vukotičová (dělnice), Alberto Canepa (sedlák), Raffaele Di Mario, Rate Furlan, Livio Galassi, Piero Vida, Elena Magoiaová aj.

Ceny: Velká cena za režii ex aequo (s PENĚZI Roberta Bressona), Cena Ekumenické poroty, Cena FIPRESCI a nominace na Zlatou palmu na MFF v Cannes (1983).

Česká distribuce:
Premiéra: 22. 1. 1998. Monopol: AČFK/NFA (s přispěním Státního fondu ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie). Poprvé uvedeno v rámci přehlídky Projekt 100 - Zima 1998. České titulky: Jana Klusáková (Linguafilm).

Několik let se vyvíjející téma pobytu ruského intelektuála (ve filmové verzi spisovatele) v cizině, kde pociťuje odcizení a vykořenění, se ve finální podobě stalo nejen meditací nad možnostmi duchovního soužití příslušníků odlišných kultur, ale také úvahou o možné zkáze světa, který ztratil duchovní rozměr. Hlavní hrdina Andrej Gorčakov projde osobitým poznáním, spojeným s introspekcí vlastní minulosti až k závěrečné katarzi a očištění. Autor věnoval film své matce.

Ranní mlhou přijíždí automobil, který se zastavuje před nejasnými konturami kamenné stavby. Vystoupí z něj muž, ruský spisovatel Andrej Gorčakov, a jeho mladá italská průvodkyně Eugenie. Přijeli navštívit blízký kostel, ale Andrej je rozladěný a odmítne jít dovnitř. - V románské sloupové síni se modlí několik žen. Zvoník Eugenii prozradí, že si chtějí vymodlit dítě, ale Eugenie si (třeba) pro podobné přání odmítá pokleknout. V síni se objeví procesí s Madonou a když jedna z žen nadzvedne plášť, kterým je socha přikryta, vylétne z něj hejno malých ptáčků. Na podlahu síně i hořící svíce se snáší jejich peří. - Andrej stojí na břehu potoka, jedno z pírek mu dopadne na hlavu. V pozadí je vidět dřevěný dům. - Na chodbě hotelu diskutuje Eugenia s Andrejem nad knihou vešů Arsenije Tarkovského o nemožnosti překladu poezie do cizího jazyka. Andrej zastává názor, že poezie je nepřevoditelná. Ukáže se, že důvodem jeho cesty po Itálii je sběr materiálu pro knihu o životě ruského exulanta Sosnovského z 18. století, který natolik toužil po rodné zemi, že se rozhodl vrátit zpět, kde spáchal sebevraždu. - Andrejova vize. U dřevěného domu stojí krásná žena a kolem běží děti. - Andrej odmítne Eugeniinu nabídku zprostředkování telefonu s jeho ženou v Moskvě. - Andrej vejde do pokoje hotelu. Venku se rozprší, Andrej zhasne a ulehne na postel. Ve snu vidí krásnou ženu Marii, ale i Eugenii. V hotelovém pokoji se na jeho posteli objeví žena ze snu. - Eugenie budí Andreje ke snídani. Vydávají se k termálnímu bazénu, spojenému legendou se sv. Kateřinou. Vidí zde procházet i osamoceného muže, místního podivína Doménica, který sedm let držel svou rodinu v uzamčeném domě, aby ji uchránil před koncem světa. - Eugenie přivede Andreje k Doménicovu domu, rozpadlému venkovskému stavení, ale zanechá pak oba muže osamotě. Rozmlouvají spolu o nutnosti spasit svět. Právě proto chtěl Doménico přejít bazén sv. Kateřiny s hořící svíčkou, ale ostatní mu v tom zabránili. Požádá proto Andreje, aby svíčku přenesl místo něj, protože on musí do Říma. - Vzpomínka na den, kdy Doménico musel otevřít několik let uzamčený dům. malý chlapec běží po schodech kostela a Doménico pospíchá v jakémsi ochranném gestu s ním. Na obzoru se jim otevře krásné panorama. Chlapec zvedne hlavu a zeptá se: "Tatínku, tohle je konec světa?" - Andrej se vrátí do hotelu, kde na něj čeká rozčílená Eugenie. Pohádá se s ním a vyčte mu, že svou svobodu Andrej jen předstírá. poté mu oznámí, že odjíždí do Říma. Andrejovi se spustí krev z nosu. - Andrej čte dopis od Eugenie, kde je citát ze Sosnovského stesků po domově. - V Andrejově vizi vidíme opět dřevěný dům, krásnou ženu a psa. Muž se ocitá uprostřed zatopeného chrámu. V rozvalinách leží u malého ohýnku opilý Andrej a vede divné řeči s malou pobíhající dívenkou Angelou. - Andrej procitne u ohýnku z knihy veršů Arsenije Tarkovského. - Vize pokračuje v opuštěné ulici, kde Andrej otevírá starou skříň se zrcadlem. Když se do něj podívá, vidí Doménicovu tvář. Poté prochází do gotického chrámu bez střechy. - Andrej čeká před hotelem na taxi, aby odjel na letiště. Do recepce mu ale z Říma volá Eugenie. Vypráví mu o Doménicovi, který na jednom římském náměstí pořádá demonstraci. Andrej odloží odjezd a odjede do lázní k bazénu sv. Kateřiny. - Na jezdecké soše Marka Aurelia na římském náměstí hovoří Doménico k netečným bláznům o nutnosti návratu ke kořenům a o svobodě. - Andrej přijede k bazénu sv. Kateřiny, který je nyní vypuštěný a zřízenci jej čistí od naházených věcí. - Doménico ukončí proslov, polije se benzínem a zapálí. Z malého gramofonu zní falešně Beethovenova Óda na radost. Lhostejný dav přihlíží jeho smrti. - Andrej u okraje bazénu zapálí svíčku a vykročí směrem ke druhému konci. Po chvíli mu ale svíčka zhasne. Vrátí se a pokusí se o to znovu. Po napjaté chvíli mu ale vítr opět svíčku sfoukne. Duševně napjatý a vyčerpaný Andrej se vrátí a vykročí potřetí. Úpěnlivě chrání svíčku před větrem a pomalu kráčí ke druhému břehu. Když dojde ke kamenné zídce na druhé straně, postaví s vypětím všech sil malou hořící svíčku na kamenou obrubu a klesne (mrtev?) se srdečním záchvatem k zemi. - Závěrečná vize dřevěného domu s Andrejem a psem je umístěna do prostoru nezastřešeného gotického chrámu, do něhož začíná padat bílý sníh.

[na Nostalghia.cz publikováno 14. června 2004]

* * *