Nostalghia.cz – Andrej Tarkovskij

Vzpomínky
[Giuseppe Lanci]

Giuseppe Lanci, Andrej Tarkovskij a herec Oleg Jankovskij při natáčení NOSTALGIE

Italský kameraman Giuseppe Lanci pracoval na více než padesáti snímcích různých režisérů, soustavnější spolupráce jej pojí především s režisérem Marcem Bellocchiem a s bratry Tavianiovými. V galerii „jeho“ režisérů je také Andrej Tarkovskij, kterému byl produkční společností RAI vybrán jako kameraman NOSTALGIE. Andrej Tarkovskij si svůj italský štáb příliš šanci vybírat neměl, jeho snahy o získání ruských kolegů pro práci na NOSTALGII skončily na podmínkách koprodukční smlouvy. Možná i proto jsou z italské strany zdroje informací o NOSTALGII a práci na ní (zatím) chudé. Takovými jsou i dvě krátké vzpomínky kameramana Lanciho, které publikuji níže.

Prvním příspěvkem je Lanciho vzpomínka na Tarkovského, jíž kameraman vložil do sborníku Per Andrej Tarkovskij z konference uspořádané 19. ledna 1987 v Centro Sperimentale di Cinematografia v Římě na památku zesnulého režiséra. Lanciho text je zde na straně 73, český překlad jsem pořídil z anglické verze ze stránek Nostalghia.com. Pro plné vyznění textu je třeba mít na paměti, že vznikl v době bezprostředně následující Tarkovského úmrtí.

Rád bych poděkoval Centro Sperimentale di Cinematografia za možnost vyjádřit svou vděčnost, nejhlubší vděčnost Andreji Tarkovskému, mým drahým a všem s nimiž jsem spolupracoval na natáčení NOSTALGIE. Pro nás všechny to byla na profesionální i lidské úrovni nesmírně obohacující zkušenost.
Setkal jsem se… Poprvé jsem se o Tarkovském dozvěděl v roce 1962, kdy jsem navštěvoval Centro Sperimentale di Cinematografia, a on získal za IVANOVO DĚTSTVÍ Zlatého lva v Benátkách. O pár let později jsem viděl ANDREJE RUBLEVA, a od toho okamžiku jsem tohoto tvůrce začal milovat, obdivovat a sledovat všechny jeho filmy.
Nikdy bych si nedokázal představit, že bych se s ním roce 1980 mohl náhodou setkat, zastavit se s ním a slyšet „možná, že bys mohl dělat na tomto filmu“. Na schůzku jsem jel s velkou emocí, ale bylo to velmi prosté, šálek čaje společně na náměstí Navona. Pak se Andrej vrátil do Ruska, protože film nemohl být realizovaný v roce 1980. Do Itálie se vrátil na jaře 1982 a začaly dlouhé přípravy na natáčení, které pak začalo na konci září.
Mnohé jsem pochopil, v těch několika dnech strávených spolu s Andrejem a s dvěma předchozími roky, kdy jsem viděl všechny jeho filmy ve snaze udělat ten můj co nejlépe a dát mu to, co on očekával. Vzhledem k atmosféře a emocím bylo mou největší snahou především zůstat mu co nejblíže, porozumět mu a jak jen to bylo možné se pokoušet proniknout do jeho básnického světa.
Neexistovala inspirace žádnými malířskými díly nebo jinými filmy. Spíše jsem se snažil, jak jsem již uvedl, denně vstupovat do jeho básnického světa, pokusit se cítit jako on, myslet jako on. A to byla ohromná zkušenost, neopakovatelná. Věřím tomu.
Rád bych opět poděkoval Andrejovi, jemuž budu navždy dlužen za mnoho věcí, které mne naučil. Především za jeho kolegialitu. Věděl jsem, že při práci s ním lze riskovat jakoukoliv věc, protože byl vždy vedle a dodával vám kuráž a sílu dosáhnout cíle. No a teď děkuji i Vám.

kameraman Giuseppe Lanci

Druhým překladem je pasáž z rozhovoru Giuseppe Lanciho s novinářem a fotografem studia RAI Robertem Aitou z roku 2001. Internetovým zdrojem úryvku jsou stránky cinematographers.nl, odkaz na jeho tištěnou verzi se mi zatím vypátrat nepodařilo. K Robertu Aitovi existuje zajímavý odkaz na stránky absolutearts.com s jeho experimentálními polaroidovými fotografiemi inspirovanými právě Tarkovského NOSTALGIÍ.

Setkání s Andrejem při práci na NOSTALGII byla samozřejmě událost, kterou si pamatuji s velkou emocí až dodnes. Setkali jsme se náhodou. Hledal kameramana, který by vnitřně souzněl s jím připravovaným dobrodružstvím a skrze různé zdroje se mu doneslo mé jméno. Jeden můj přítel mne Andrejovi představil. Setkali jsme se na náměstí Navona u čaje a na konci tohoto setkání mi nabídl spolupráci. Dodnes cítím emoci z toho okamžiku.
Andrej mi vysvětlil, že jeho film užívá jako vyprávěcí prvek čas, zatímco kamera zůstává po dobu natáčení scény skoro nehybná. Právě preciznost v čase může více než 'dynamická fotografie' směle vyjádřit různou konzistenci filmu. Příkladem mohou být atmosférické podmínky v přírodě: jestli během zamračeného dne vyjde slunce, v jistém okamžiku dojde k modifikaci světla. Ve vnitřním prostoru, pokud někdo vstoupí do temné místnosti a rozsvítí, toto světlo změní stav světla. To všechno ale vyžaduje přesnou akci. Tento způsob vyprávění zesílil právě v NOSTALGII, kde bylo navíc ke střídání přirozeného světla přidáno střídání světla odpovídajícího spíše emoční motivaci než logice scény.
Během natáčení jsme užívali mechanismu pro změnu předního světla - spojené kovové tabule v rámu - pro změnu světelné intenzity bez modifikace barevné teploty. V postprodukci pak došlo k mnohem větším technickým úpravám, protože film byl natočený systémem ENR v římských technicolorových laboratořích. S ENR jsem byl schopen desaturovat barvy až k maximu a zvětšit kontrast scény. Dokonce i když se pak kopírovalo na barevný pozitiv, byly záběry jen v černé a bílé.
Andrej mne někdy požádal o nepatrně vyšší natáčecí frekvenci, stěží rozeznatelnou od pomalého pohybu, jakým jsme byli zvyklí doprovázet mnoho jiných filmů. Docílil tak mnohem většího napětí, protože vždy to podpořilo atmosféru filmu. Technicky se tohoto střídání rychlosti dosáhlo nepatrnou úpravou kamery. Andrej byl velmi přesný a náročný ve volbě záběru. Nejen já ale i celý štáb a herecká společnost jsme byli ohromeni jeho osobností natolik, že jsme mu dobrovolně splnili každou jeho žádost.

[na Nostalghia.cz publikováno 6. listopadu 2006]

* * *