|
|
přemýšleli jsme a lámali si hlavy nad tím, co Vám na „valné hromadě“ máme předložit coby oficiální návrh
redakce Zrcadla do diskuse o tom, jak by náš zpravodaj měl od ledna vypadat. A protože se nám naše
představy podařilo artikulovat, nabízíme Vám je již nyní - coby tezi i dílčí výsledek.
Říkáme tomu varianta „problémových čísel“. Tedy smysl a obsah každého Zrcadla měl by se točit a
zmítat kolem některé z otázek, které dnes připadají nám - a podle vašich dopisů i vám - smysluplné.
Přičemž lepší slovo by mohlo být klíčové.
Jistě to chce příklad. Tak třeba lednové číslo mělo by se ochomýtat kolem toho, čemu se říká „přirozený svět“.
K tomu má jistě co říct nejen Tarkovskij, ale i Patočka, Olmi, Bresson, Stachura a spousta dalších - včetně Vás.
Tedy především Vás.
Druhé Zrcadlo, které držíte v ruce, je předstupněm tohoto kroku. Jeho tvůrci to cítí tak, že převážnou
většinu písmen, slov, vět a odstavců v něm nedrží pohromadě „problém“, ale Nálada.
Má vůni krajinky z Vláčilova filmu ADELHEID.
Toto Zrcadlo se snaží být adventním.
s pozdravem
-ps-
[Zrcadlo 2, 1989, s. 4]
|