Když se člověk něčím zabývá dostatečně dlouho a intenzivně, začnou k němu, od
nějakého blíže nevypočitatelného okamžiku, určité věci přicházet samy od sebe.
Alespoň takovou zkušenost jsem učinil v průběhu několika posledních měsíců při
práci na sborníku textů o MARKETĚ LAZAROVÉ, který připravuje k vydání
nakladatelství Casablanca. Mimo jiné se mi jednoho dne ze zcela nečekaného zdroje
snesla informace, že se snad zachovaly některé originální skulptury, které byly
použity v MARKETĚ LAZAROVÉ jako tzv. milníky podél Říšské cesty.
Jak jsem později zjistil, nešlo ve „vláčilovských kruzích“ o úplně neznámou věc.
Nicméně minimálně pro mne to byl objev z kategorie kardinálních. Složité
vytelefonovávání přes několik osob nakonec vedlo k pozvání současných majitelů
na jejichž zahradě se milníky nacházejí. Jednoho krásného podzimního dne jsme se
k nim tedy vypravili.
K datu naší návštěvy (říjen 2009) se dochovaly celkem tři víceméně úplné skulptury.
Dva „totemové“ sloupy a jeden abstraktnější objekt, původně snad nasazený na
vyšším stojanu. Jak nám současný majitel sdělil, před nějakým časem zde stál
ještě jeden sloup, ale velká vichřice na něj porazila vzrostlý strom a tento
milník tak vzal zcela za své. Ze starších fotografií je zřejmé, že poškozena
byla i horní část druhého sloupu, na němž byla původně umístěna velká „hlavice“.
Po ní nyní zůstal jen obnažený vršek sloupu.
Prohlížím si detailně dřevořezby na těch dochovaných, občas fotografuji, prsty
zkoumám záhyby dřeva a občasné, místy už značně rozlehlé dutiny způsobené hmyzem
i počasím. Na některých místech jsou kmeny fixovány železnou nebo drátěnou spojkou.
Zub času je neúprosný. V paměti si snažím vybavit scény a záběry z MARKETY LAZAROVÉ,
kde jsou milníky vidět. Úvodní přepadení na Říšské silnici, Kristiánovo šílenství,
Epilog... Ve filmu působí větší, vyšší, rozšklebené obličeje shlížejí i na jezdce
na koni z výšky. Kromě možného optického zkreslení je tak skoro jisté, že pro převoz
byla spodní část „kmenů“ bez dřevořezeb uříznuta.
Historie jejich vzniku bude myslím dostatečně popsána ve výše zmíněném sborníku.
Historie jejich záchrany je prozaická: po natáčení trvajícím několik let se na
zachování toho či onoho artefaktu tolik nehledělo. Bývalý majitel domu a zahrady
kde nyní stojí, scenárista František Pavlíček, dokázal na poslední chvíli zachránit
alespoň tyto milníky. Stojí teď přede mnou v záplavě žlutého listí a jsou jednou
z mála hmatatelných připomínek obrovského nasazení, které pro realizaci
MARKETY LAZAROVÉ její autoři podstoupili...
[na Nostalghia.cz publikováno se souhlasem současných majitelů objektu 15. 10. 2009]