|
|
Andrej Rublev
Andrej Rubljov
SSSR 1966 (schváleno 1969, premiéra distribuční verze 19. 10. 1971; premiéra autorského
sestřihu v SSSR 1988)
197 min., 178 min., 165 min., 145 min. - o rozdílných verzích
čb/bar., 2.35:1, mono, hraný
Mluveno: rusky, italsky
Výroba: Mosfilm
Jiné názvy: Andrei Rublev, The Passion According to Saint Andrew, Strasti po
Andreju (pracovní název a název prvního sestřihu)
Režie: Andrej Tarkovskij
Scénář: A. Tarkovskij, Andrej Michalkov-Končalovskij. Praktikant režie:
Bargat Oganěsjan. Asistenti režie: A. Mačeret, M. Volovič, A. Nikolajev.
Hudba: Vjačeslav Ovčinnikov. Zvuk: I. Zelencovová.
Kamera: Vadim Jusov.
Střih: Ludmila Fejginovová. Výprava: Jevgenij Čerňajev, I. Novoděrežkin,
S. Voronkov. Masky: V. Rudina. Kostýmy: L. Novi, M. Abar-Baranovská.
Pomocný kameraman: V. Sevosťjanov. Asistenti kamery: A. Andrianov, R. Ruvinov, P.
Sudilin. Výtvarník: E. Korablev. Speciální efekty: V. Sevosťjanov, P.
Safonov. Vedoucí výroby: Tamara Ogorodnikovová. Historický poradce: V.
Pašuto, S. Jamščikov, M. Merclovová. Státní filmový orchestr a Všesvazový rozhlasový
sbor Diriguje Vjačeslav Ovčinnikov.
Hrají: Anatolij Solonicyn
(Andrej Rublev),
Ivan Lapikov (Kyrill), Nikolaj Grinko
(Danila Čornyj), Nikolaj Sergejev (Theofan Grek),
Irma Raušová ("Duročka" - pomatená
dívka), Nikolaj Burljajev (Boriska), Rolan Bykov (šašek), Jurij Nikulin (Patrikej),
Michail Kononov (Foma), Jurij Nazarov (Velký kníže, Malý kníže), Stěpan Krilov (zvonař),
Igor Donskoj (Kristus), Bolot Bejšenalijev (tatarský vůdce), Irina Mirošničenková
K. Alexandrov, E. Borisovskij, Nikolaj Glazkov, Vladimír Guskov, Nikolaj Kutuzov,
I. Loskoj, Tamara Ogorodnikovová (žena u Ukřižování), Dmitrij Orlovskij, P. Radolitskaja, Muratbek Ryskulov,
G. Sačevsko, Alexandr Titov, Vladimir Titov, A. Umuralijev, Vasilij Vasiljev, Vladimir
Volkov, Zinajda Vorkulovová, Nikolaj Grabbe, B. Matysik, Anatolij Obuchov aj.
Ceny: Cena FIPRESCI na MFF v
Cannes (1968), Cena Asociace francouzských filmových kritiků (1968),
Zvláštní cena poroty a Cena Mezinárodního evangelického centra na MFF v Cannes (1972),
Křišťálová hvězda Filmové akademie za nejlepší ženskou roli Irmě Raušové-Tarkovské (1972),
Velká cena na MFF v Azolu, Itálie (1973), První cena za nejlepší film, Druhá cena
poroty diváků a Cena Svazu filmařů na festivalu Festival festivalů v Bělehradě (1973),
Cena časopisu Film za nejlepší zahraniční film (1973), Helsinky - Cena za nejlepší film
roku (1973), Diplom Statfordského festivalu (1973).
Česká distribuce:
Premiéra: červen 1973.
Obnovená premiéra: duben 1988. Monopol: Ústřední půjčovna filmů.
České titulky: Jana Klusáková (pro zákaz publikace byla v dobových materiálech uvedena Milada Šmolíková).
Dnes již klasické dílo světové kinematografie vznikalo po několik let a po jeho
dokončení museli tvůrci několik dalších let čekat na okamžik, kdy mohlo být alespoň ve
zkrácené verzi uvedeno na plátna kin. Rozsáhlá historická freska zachycuje v několika
epizodách život a dílo nejslavnějšího malíře ikon z 15. století, přičemž jeho životní a
tvůrčí osudy (o jeho životě toho prakticky mnoho nevíme) tvoří jen jakési pozadí pro
mnohem velkorysejší záměr vykreslit nejen realistický obraz středověkého Ruska (mnišské
komunity, život prostých lidí, tatarské nájezdy, násilné pokřesťanšťování obyvatel),
ale vytvořit i filozofickou reflexi vztahu umělce k tvorbě, či v obecnějším plánu člověka
k jakémukoliv dílu a víru v jeho smysl a dokončení. Poslední epizoda s názvem "Zvon"
pak patří nejen k vrcholům filmu, ale bezesporu ji lze zařadit mezi nejpůsobivější
filmové sekvence všech dob. Na závěr jinak černobílého snímku je připojena několikaminutová
barevná koláž ze záběrů Rublevových ikon.
Prolog. Venkovskému podivínovi se podaří vzletět na primitivním horkovzdušném
balónu z hadrů a kůží, ale při přistání se zabije. - Šašek. Tři mniši, Andrej
Rublev, Danila a Kirill putují do Moskvy. Na cestě ja zastihne déšť a tak se ukryjí
v seníku, kde prostým lidem z okolí předvádí venkovský šašek kejkle a má ironické
poznámky k příchozím mnichům. Po chvíli se objeví zbrojnoši, kteří šaška zbijí a
odvedou. Theofan Grek. Kirill navštíví Theofana Greka, věhlasného malíře ikon.
Rozmlouvají o obrazech. Grek nabízí Kirillovi, aby mu dělal pomocníka. Ten souhlasí
ale pod podmínkou, že ho o to Grek požádá přede všemi mnichy v klášteře. Do kláštera
přijíždí posel, který nese zprávu pro Andreje Rubleva. Velký kníže jej vyzývá, aby
společně s Theofanem Grekem vymaloval nově postavený chrám. Andrejův druh a přítel
Danila ale odmítá odejít, což Andrej těžce nese. Kirill uraženě obviní všechny mnichy
z prodejnosti a je vyobcován. - Andrejovo utrpení. V jarním lese vyčítá Andrej
svému pomocníkovi Fomovi jeho nedbalost. S Theofanem Grekem se pak pře o to, jsou-li
lidé schopni oběti. Oproti Grekovu pesimismu předkládá svou vlastní vizi Ukřižování.
- Svátek. Andrej se se svojí družinou utáboří při cestě do Moskvy na břehu
řeky. Andrej je zaujat pohanskými oslavami jara, které tajně pozoruje z úkrytu. Je
ale objeven venkovany a uvázán ve stodole ke sloupu. osvobodí jej až venkovská dívka
Marfa, která s ním vede dialog o tom, co je to hřích. Ráno pozoruje Andrej s družinou
netečně z lodičky, jak vojáci a mniši pronásledují několik venkovanů, mezi nimiž je i
Marfa. - Poslední soud. Andrej se nedokáže rozhodnout k vymalování scény Posledního
soudu. Biskup je nespokojen se stavem prací, Andrej se hádá s Danilou, Foma odchází.
Kníže nechá oslepit skupinu kameníků, která pracovala na chrámu před příchodem Andreje
a měla namířeno do Zvenigorodu k bratru knížete, který jim slíbil lepší plat i materiál.
Andreje to pobouří. Konec 1. dílu. - 2. díl. Nájezd. Malý kníže se u říčního brodu
setkává s tatarským nájezdníkem. Jejich společné vojsko přepadne a krutě vyplení Vladimir,
který patří Velkému knížeti. Andrej se schovává s posledními obyvateli v chrámu.
Když se podaří nájezdníkům vylomit vrata, zabije Andrej jednoho z nich při pokusu
o znásilnění pomatené dívky. Ve vypleněném chrámu má Andrej vidinu setkání s Theofanem
Grekem. Hovoří s ním o lidské špatnosti a rozhoduje se, že už nebude nikdy malovat.
jako pokání za hřích zabití si ukládá trest mlčení a ujímá se pomatené dívky. - Mlčení.
Do kláštera se vrací zubožený Kirill, který je přijat skupinkou mnichů. Hovoří se
o zpustošené zemi, moru a hladu. Opat kláštera ukládá Kirillovi trest pokání. V
klášteře se objevuje tlupa tatarů, kteří žertují s Rublevovou pomatenou dívkou. Andrej
se ji pokouší odvést, ale ta protestuje a odjíždí s nimi pryč. - Zvon. Kníže
hledá zvonaře pro odlití nového zvonu v obnoveném Vladimiru. Malý chlapec Boriska
je jediný, kdo zdědil tajemství výroby zvonů. Proto vede skupinu zvonařů a řídí všechny práce,
i když je mnohem mladší než ostatní. Andrej z ústraní pozoruje jeho zaujetí. kirill
se Andrejovi přiznává, že na něj žárlil. Přiznává se i k tomu, že před lety udal
šaška. Prosí ale Andreje, ať začne opět malovat, protože jeho talent je od Boha a
Andrej tím hřeší. Za městem se chystá slavnost pokřtění zvonu. Odlitý zvon je vyzdvižen
na lešení a po posvěcení je poprvé rozezvučen. Všichni mají radost, jen malý chlapec
Boriska leží v blátě a pláče. V Andrejově náručí se přiznává, že žádné tajemství
výroby zvonů mu otec nesdělil. Andrej jej utěšuje a vyzývá jej, aby společně odešli
- on bude malovat ikony a Boriska odlévat zvony. Epilog. Barevné detaily ikon,
Rublevova trojice, svatí. Je slyšet blížící se bouřku. V dešti na břehu řeky stojí
skupina koní.
|
|
