|
ÚDOLÍ VČEL recenze DVD (Bonton) | |||||||||||||||
|
ÚDOLÍ VČEL (1967) se stalo prvnim Vláčilovým filmem, který vyšel na tuzemském DVD. Po třech letech od vydání prvního Vláčilova filmu na tomto nosiči v zahraničí (HOLUBICE, Facets Video 2004) se tak začíná Vláčilovo dílo dostávat i k tuzemským zájemcům. Již při ohlášení vydání ÚDOLÍ VČEL bylo jasné, že jako základ bude použit master, který posloužil i pro americkou edici u Facets Video (viz recenze) a tak jedinou otázkou bylo, co se podaří ze stejných podkladů vytáhnout v tuzemských authoringových studiích. Výsledek je myslím příjemný, i když k jeho dosažení bylo potřeba nadstandardních kroků.Film se díky DVD dostává k české veřejnosti v originálním formátu 2.35:1 v širší distribuci vlastně poprvé, protože česká kinodistribuce používala obvykle duplikátní kopii v ořezu 1.85:1 (nemluvě už o uvedení v TV nebo na videu, kde byl film zmrzačen do formátu 4:3). V tom tkví také důvod, proč je zdrojový přepis z pozitivní kopie velmi dobrý a zachovalý – kopie nebyla poškozena častým promítáním, do zahraničí byla půjčována jiná anglicky otitulkovaná verze, takže její využívání bylo na rozdíl od ostatních kopií minimální. Na přepisu z takto zachovalých podkladů je to znát. Fyzicky není filmový pás nijak važně poškozený a tak odpadá případná náročná rekonstrukce obrazu. To ale neznamená, že v případě ÚDOLÍ VČEL šlo vše hladce. Hlavní problém tkví právě ve faktu, že jde o přepis z pozitivní kopie. (Přičemž jako problém to podle mých dosavadních zkušeností bohužel vnímají převážně ti, kdo Vláčilovy filmy milují a chtěli by je prezentovat v plnohodnotné obrazové a zvukové kvalitě, nikoliv ti, kdo mají na jejich distribuci největší vliv.) Pozitiv je vždy výsledkem řady úprav obrazu z negativu, daných hlavně autorským záměrem (tuto scénu ztmavit, tuto více zkontrastovat apod.), ale také technickými možnostmi. Zatímco první skupina úprav „negativního obrazu“ je bez diskuse a leží v oblasti uměleckého vyjádření, druhá závisí na různých činitelích, např. kvalitě použité filmové suroviny, způsobu překopírování, pečlivosti laboratorního zpracování, na kvalitě uložení filmu v depozitáři apod. (Historky o zmrzačených kopiích z laboratoří, o nekvalitní surovině, která po čase začala blednout aj. jsou bohužel příliš časté, takže zmínka o nich je zejména u archivních snímků na místě.) I při ideální konstelaci všech možných vlivů je zde ale ještě jedno omezení, téměř nepřekročitelné. Tím je právě ona pozitivní kopie. Na ní se totiž i při největší péči nedostane nikdy přesný otisk (přiměřeně autorsky upravený, „načíslovaný“) toho, co je na negativu. Pozitivní kopie vždy postrádá detailnost a vykreslenost negativního obrazu a pro digitalizaci (schopnou zachytit maximální detaily) je tak vhodná jen tehdy, kdy nelze negativ použít. Někdy se pro digitalizaci využívají i různé mezistupně z technologického zpracování filmu (když ne negativ, tak rozličné „rozmnožovací materiály“, např. intermediátní pozitiv nebo negativ, duplikátní negativ či kombinovaný duplikátní negativ), obsahující vždy o něco více obrazových informací než výsledný pozitiv (ponejvíce jde o praxi společnosti Criterion Collection). Originálnímu negativu se ale nic z toho nevyrovná. Ukázku vykreslenosti detailů jsem již před časem demonstroval na srovnání přepisu z pozitivu a negativu u MARKETY LAZAROVÉ, nově lze nabídnout třeba srovnání dvou vydání Melvilleho SAMURAJE nebo Hitchcockovy REBECCY – v obou případech pocházejí spodní ukázky z přepisu vyrobeného z originálního negativu. Vrátíme-li se k Vláčilovi, ÚDOLÍ VČEL tedy mělo štěstí na fyzicky dobře zachovalou kopii, ta byla ovšem „jen“ pozitivní. Už vydání filmu u Facets Video ukázalo, že u tonálně homogenních scén (scény v šeru a ve tmě nebo naopak v jasném slunci) má přepis tendenci ke splývání odstínů a ztrácí se v něm rozlišení detailů. Americký vydavatel to nijak neřešil, české vydání je na tom lépe. Zásluhu na tom má společnost Brickbox, u níž si Bonton zadal authoringové práce na disku. Zdejší nadšenci pro dobré filmy (jmenovitě hlavně Patrik Velek, Petr Sudek, Petr Menčík) věnovali práci na disku podstatnou část svého času a protože už dříve o jejich úsilí informoval Petr Soukup na Zóně, můžu zde jeho slova jen ocitovat: „Proces rekonstrukce se dotknul jak obrazového charakteru filmu (došlo k jeho „projasnění“, částečnému zkontrastnění, vyrovnání obrazově odlišných části použité filmové kopie apod.), tak došlo i k odstranění většiny mechanických poškození – výsledkem v součtu mnohahodinové piplavé práce je vyretušování drtivé většiny viditelných kazů obrazu, od těch nepřehlédnutelných (viz odkazovaná dokumentace screenshotů americké edice) až k těm menším (dropouty, škrábance atd.), viditelných jen při projekci na větších obrazovkách. Výsledkem práce těchto tří konkrétních lidí je Údolí včel na DVD reprodukováno v obrazové a zvukové podobě, která má sice daleko k tomu, co by šlo „pořídit“ při práci s originálním negativem filmu, ale svou kvalitou rozhodně předstihuje obvyklý standard v kinech promítané filmové kopie, o standardu tuzemských DVD ani nemluvě – tedy ÚDOLÍ VČEL ve verzi, která film nedegraduje a dává slušnou představu o jeho obrazové kráse.“ – Jeden z bonusů na českém DVD přibližuje formou ukázek změny k nimž došlo při restauraci přepisu filmu na DVD. Zvláště zajímavou je podle mne tato ukázka:
U recenze amerického DVD jsem umístil samostatnou galerii screenshotů, u českého disku tak nečiním. Ne proto že bych nechtěl, ale srovnání obou disků je možné si projít na stránkách DVDFreak, kde jsou identické záběry z obou DVD vedle sebe. Český disk z tohoto srovnání vychází jasně lépe. Kromě výše zmíněných úprav jsem rád, že se tuzemská authoringová firma poprala i s velkým obrazovým kazem v 87. minutě filmu, který jsem anoncoval v recenzi amerického disku (též viz fotogalerie). U českého vydání je tato vada zcela odstraněna. Další výbava disku je obvyklá „bontonská“ – tři rozhovory, fotogalerie a textové filmografie tvůrců. Jan Kačer vzpomíná na roli Armina von Heide velmi osobně, zajímavým detailem je zmínka o tom, že Vláčil pro něj uvažoval původně o dvojroli, tedy pro postavu Armina i Ondřeje současně, což dává chápání sporu dvou hlavních postav nový rozměr. Vladimír Körner rekapituluje stručně vznik záměru filmu a jeho realizaci, neopomene zdůraznit co se mu na filmu líbí a co ho na něm naopak štve. Historik Pavel Taussig přibližuje zejména další osudy díla, včetně zkráceného televizního uvedení (ustřižen Ondřejův návrat) a věnuje se i přijetí díla českou filmovou kritikou. Fotogalerie obsahuje 27 snímků pořízených během natáčení jako dokumentace či vysloveně pro propagační účely, textové filmografie zde mají František Vláčil, Petr Čepek, Jan Kačer, Věra Galatíková, Zdeněk Sedláček, Zdeněk Kryzánek, Jana Hájková a Michal Kožuch. Disk ÚDOLÍ VČEL by šel okomentovat slovy „maximum z možného“: Jde o důstojnou edici Vláčilova díla, s přihlédnutím k možnostem (pozitivní kopie) asi v maximální možné kvalitě. Výsledek je ale takový jaký je také díky obětavosti a nadšení několika konkrétních jedinců. Budou-li mít jiné Vláčilovy filmy štěstí na takovou konstelaci (slušné obrazové podklady, tým nadšených lidí) ale jisté není. Tím pádem ovšem nezbývá nic jiného, než se zase bát o výsledek dalších vydavatelských aktivit. 
Údolí včel (DVD) 1967, 97 min. PAL, čb, 2.35:1 (anamorfní), mono (DD 2.0) titulky: české pro neslyšící vydavatel: Bonton (2007) Region 0 Bonusy: rozhovory (J. Kačer, V. Körner, P. Taussig), filmografie, fotogalerie [na Nostalghia.cz publikováno 16. 10. 2007]
|
| * * *
|
|
| 
|
|
|
|
|
| © 2005-2024 Nostalghia.cz © 2005-2024 Petr Gajdošík [Facebook] [Twitter] |
