
Olga Surkovová
S Tarkovskim i o Tarkovskom
vyd. Raduga
Moskva 2005
464 stran
ISBN 5-05-006018-4
|
|
O nejnovější knize Olgy Surkovové S Tarkovskim i o Tarkovskom jsem v krátké zprávě
poprvé informoval 16. ledna 2005. Nyní
mohu nabídnout podrobnější recenzi, založenou na vlastní četbě.
První, na co bych rád upozornil předem, je jiná, starší kniha téže autorky s názvem
Tarkovskij i Ja. Dněvnik pionerki, která vyšla v roce 2002 a jejíž recenzi nabízím na
samostatné stránce. Tento starší
titul totiž nabízí autorčiny vzpomínky na téměř dvacet let, jež prožila v úzkém pracovním i
přátelském kontaktu s Tarkovským. Zatímco starší knihu lze zařadit spíše do memoárové literatury a až
na nějaké výjimky postrádá přetištěné dobové dokumenty, o nichž se ale na mnohých stranách
hovoří, nová kniha S Tarkovskim i o Tarkovskom se v jejím světle může jevit jako
jakýsi dokumentaristický doplněk. Surkovová v ní totiž opět postihuje celé období let 1966-1985,
kdy byla s Tarkovským v úzkém kontaktu, ale místo obsáhle komponovaných vzpomínek zde hlavní
řeč přebírají dobové dokumenty.
Z nesčetných setkání a rozhovorů se v jejím osobním archivu uchovala celá řada zápisků,
poznámek, dopisů, záznamů rozhovorů a fotografií, které nahlížejí Tarkovského osobnost a
tvorbu z pohledu člověka, zasvěceného nejen do pracovních, ale mnohdy i do rodinných vazeb a
událostí. Osnovou celé publikace jsou autorčiny deníkové zápisky z let 1971 až 1980, které
vznikaly při jejích návštěvách natáčení Tarkovského filmů. Vedle toho autorka do knihy zahrnula
několik svých textů, jenž se různým způsobem týkají filmů Andreje Tarkovského. Vedle
teoretických statí (některé doposud oficiálně nevyšly a jsou zde vlastně publikovány poprvé)
a článků z ruského i zahraničního tisku, stojí za zmínku např. její analytický portrét Alexandra
Solonicyna, drobná ale zajímavá recenze herectví Michajla Kononova (v ANDREJI RUBLEVOVI
hrál postavu učedníka Fomy), text přednášky o Tarkovském jako kultovní postavě 70. let nebo
dva obsáhlejší analytické texty Autobiografické motivy v díle Andreje Tarkovského a
Tak daleko, tak blízko (Tarkovskij a Bergman. Náčrt srovnávací analýzy). To vše
doplňují kratší reportážní texty z natáčení či z různých významnějších událostí.
Kniha obsahuje rovněž řadu dokumentů. Vedle již zmíněných deníkových záznamů jsou zde asi
nejcennější obsáhlé zápisy rozhovorů s Tarkovským, které jsou (pravděpodobně) přepsány
povícero z magnetofonových nahrávek, pořízených v průběhu natáčení jednotlivých filmů. Vedle
vlastních rozhovorů Surkovová zaznamenala i rozhovory jiných, např. Tarkovskij-Panfilov v
Římě 1982, záznamy z tiskových konferencí, stenozáznamy z několika schvalovacích porad na
Mosfilmu, konkurzů na hlavní ženské role ve filmech SOLARIS a STALKER apod.
Jako příloha jsou pak v knize na závěr přetištěny dopisy a telegramy z let 1967-1984, které
Tarkovskij napsal buď Surkovové nebo jejímu otci.
Kniha je doplněna několika desítkami fotografií, ty ovšem většinou vyšly už v předchozí publikaci
Tarkovskij i Ja. Olga Surkovová vydala v knize S Tarkovskim i o Tarkovskom další
část svého archivu. Snaha uspořádat poněkud různorodý materiál sice nevedla ke zcela přehlednému
výsledku, ale i tak se v publikaci najde lecos zajímavého. Jedinou chybou, pro velkou část vážných
zájemců podstatnou, je tradičně špatná citace pramenů, což znevěrohodňuje především mnohé přepisy
rozhovorů a stenozáznamů.
[na Nostalghia.cz publikováno 24. února 2005]
|