Nostalghia.cz – Andrej Tarkovskij

Stalker
[detaily k filmu]

Stalker
Stalker
SSSR 1979, 161 min.
barevně (Eastmancolor)/černobíle; 1.33:1, mono/stereo, hraný
Mluveno: rusky
Výroba: Mosfilm

Režie: Andrej Tarkovskij
Námět: Arkadij a Boris Strugačtí - román Piknik u cesty (česky 1974, 1985). Scénář: A. Tarkovskij, A. Strugackij. Asistenti režie: Larisa Tarkovská, Marija Čugunovová, Jevgenij Cymbal. Hudba: Eduard Artěmjev. Kamera: Alexandr Kňažinskij. Střih: Ludmila Fejginovová. Výprava: A. Tarkovskij. Kostýmy: Nelly Fominovová. Zvuk: V. Šarun. Vedoucí výroby: Alexandra Děmidovová. Verše: Fjodor I. Tjučev, Arsenij Tarkovskij.

Hrají: Alexandr Kajdanovskij (Stalker), Anatolij Solonicyn (Spisovatel), Nikolaj Grinko (Vědec), Alisa Frejndlichová (Stalkerova žena), Nataša Abramovová (Marta, Stalkerova dcera), F. Jurná (žena v kožichu), E. Kosin, R. Rendi.

Ceny: Cena francouzské kritiky, Zvláštní cena a Cena ekumenické poroty na MFF v Cannes (1980), Cena Luchina Viscontiho (1980, Cena FIPRESCI na II. MFF vědeckofantastických filmů v Madridu (1980), Prémie filmové kritiky na I. MFF v Terstu (1980), Zvláštní cena poroty (Special Motion) na MFF v Portu (Fantasporto, 1983), nominace na Cenu International Film Fantasy na MFF v Portu (Fantasporto, 1983).

Česká distribuce:
Premiéra: březen 1981. Monopol: Ústřední půjčovna filmů.
Obnovená premiéra: 1998 v rámci přehlídky Projekt 100. České titulky: Nina Močalová.

„… Stalker si vyžádal víc času než Rublev. Ačkoliv to nebyl realizačně náročný film, dal nám zabrat. Z technických důvodů jsme museli přetočit tři čtvrtiny materiálu, změnit kameramana, scénografa. Scénář jsme psali s bratry Strugackými, avšak s povídkou Piknik u cesty má málo společného - snad jen název profese přenesený do titulu: Stalker… K ideovému obsahu filmu: mluvíme o tom, že nikdo a nic nemůže člověku pomoci než člověk. Mimo nás není žádné síly, která by nám usnadnila existenci. Člověk sám vytváří jak sebe, tak svou budoucnost. Ve filmu v podstatě účinkují tři postavy - Profesor, Spisovatel a Stalker - v každé jsem přítomen svou částečkou, ale nejvíc sympatizuji se Stalkerem. Připomíná Dona Quijota a jeho drama je dramatem rytíře smutné postavy. Je přežitkem. Je to mamut. Je zmítán city, jaké kultivovaly před sto lety. Je ztělesněním antipragmatismu. Odtud Spisovatelova averze proti němu - chápe ho, ale zakouší vedle něho komplexy méněcennosti. Hlavní hrdina je mi blízký a drahý. Někdy se vymaňuje z mého vlivu - přidělil jsem mu velkou zátěž. Vyjadřuje tu krizi již mrtvé ideje, tu naději. Spisovatel je mi rovněž blízký, ale Stalker je hlubší a vnitřně bohatší... Finální scéna? Děvčátko s telekinetickými schopnostmi? To je prosté. Autoři zde mluví o příští generaci, vyslovují svou zvláštní víru v ní. Je mladší než my, rychleji se vyvíjela, a jsou jí - výhradně jí - vlastní určité schopnosti.“ [A. Tarkovskij o filmu Stalker; podle: Filmový přehled 1981, č. 5, s. 30, přel. G. Kopaněvová]

[na Nostalghia.cz publikováno 14. června 2004]

* * *