|
|
|
|
| The Color of Pomegranates / Parajanov: A Requiem (DVD)
| |
| |
|
|
Kino Video 2001
Region free
1969/1994, 79 + 57 min.
barevně, 1.33:1
Zvuk: Barva: arménsky; Requiem: rusky, anglicky
anglické titulky (nevypínatelné)
Bonusy: dokument Akop Ovnatanjan (1967, 10 min.)
katalogový list Kino Video
|
| |
Barva granátového jablka je svým způsobem nešťastný film. Paradžanov jej sice
v roce 1969 téměř dokončil, ale jeho ideová nepřijatelnost vedla tehdejší sovětskou
cenzuru až ke snahám o likvidaci negativu. Od té ji zachránil režisér Sergej Jutkevič,
který film zkrátil a nově sestříhal. Tento sestřih v délce 70 minut byl také uveden do
distribuce pod názvem Cvet granata. Třetí střihová verze filmu pak vznikla v
Armenfilmu v roce 1990, přičemž by snad měla vycházet z Jutkevičova sestřihu,
doplněného o některé Jutkevičem nepoužité záběry. (Podrobnosti k podobě sestřihů viz
analýza verze z roku 1990 od Vladimíra Suchánka "Barva granátového jablka",
pozn. 4.) Podle "recenzentské
tradice" se původní director´s cut nezachoval (některé zdroje uvádějí, že byl až o 20
minut delší, informace ve Filmovém přehledu č. 5/83 pak hovoří dokonce o původní
tříhodinové stopáži!). Určit o jaký sestřih se u disku od Kino on Video jedná je ovšem
oříšek. Na americkém disku se nachází film v délce 79 minut
(oficální web
vydavatele i obal samotného disku uvádí zcela zavádějící informaci: 88 minut), což
jej jednoznačně odlišuje od 70 minut dlouhé Jutkevičovy verze. Ta je navíc při srovnání
s verzí na DVD podstatně jinak střihově a dramaturgicky koncipována, místy je v ní
podstatně změněna zvuková stopa a odstraněny některé mezititulky, přičemž nově byl film
rozčleněn do několika samostatných epizod. Podle spolehlivých informací pak s jistotou
také vím, že "nová" verze z roku 1990 se od Jutkevičovy liší jen několika přidanými
záběry. Vše by tedy mohlo nasvědčovat tomu, že verze na DVD je původní sestřih, který se
nějakými záhadnými cestami zachoval.
|
Titul filmu. (Neuměl by někdo arménsky?)
Jedná se nepochybně o původní titulky,
protože titulky k Jutkevičově sestřihu byly rusky a barevné.
|
|
|
Ukázka širokých okrajů při přehrávání disku. Na televizní obrazovce jsou o něco užší.
|
|
|
Ukázka vzhledu nevypínatelných titulků, na pravé straně navíc titulek přesahuje obrazové
pole.
|
| | | |
Disk z produkce Kino on Video je zatím jedinou dostupnou DVD edicí Paradžanovovy Barvy.
Formát obrazu je trošku záhadný. Film se totiž na klasické televizi i na monitoru
počítače zobrazuje s černými okraji po všech stranách (viz obrázky vpravo - screenshoty
jsou vyvedeny z monitoru, na televizní obrazovce jsou okraje o něco menší). Důvod takového
přepisu mi není znám, ale ze všeho nejvíc to vyvolává dojem, jakoby vydavatel nechtěl
ořezávat obrazové pole, které je samotné v atypickém formátu 1.27:1. Jde-li o původní
nebo o dodatečně upravený formát ale nedokážu říct. Kvalita obrazu je spíš průměrná,
barvy jsou lehce nestabilní a občas mění svůj jas. Jedná se evidentně o přepis, který
byl v roce 1999 použit toutéž společností na vydání videokazety VHS. (Pro doplnění uvádím,
že v roce 1996 vydala film v USA na videu také společnost New Yorker Video, ale o této
podobě či verzi mi není zatím známo nic bližšího.) Zvuková stopa je původní arménská s
anglickými titulky, některé pasáže ve filmu jsou ale gruzínsky nebo turecky a otitulkovány
nejsou. Nevypínatelné anglické titulky jsou vyvedeny ve žluté barvě, v nezvykle tučném
fontu. Zajímavé je, že v některých případech přesahují i obrazové pole až do černého
okraje (viz ukázka vpravo). Kvalita zvuku (DD 1.0) je adekvátní obrazu, občas kolísá
jeho intenzita a místy hodně šumí.
Druhou část disku tvoří asi hodinový dokument Parajanov: A Requiem, který vznikl
v roce 1994 v německo-americké koprodukci. Režisér Ron Holloway v něm shromáždil
zajímavý materiál, přibližující Paradžanova nejen jako režiséra a výtvarníka, ale i
jako člověka. Dokument zmiňuje jeho inspiraci ukrajinským a ruským němým filmem
(Dovženko, Ejzenštejn) a mapuje postupnou cestu k režisérovým vrcholným dílům, které
jsou dnes pokládány za základ ukrajinské či arménské kinematografie. Raritou filmu jsou
zejména leckdy neuveřejněné rozhovory, dokumentární záznamy a fotografie a zařazeny
jsou také ukázky z filmů Ašik-Kerib, Barva granátového jablka a Stíny
zapomenutých předků. Za naprosto unikátní lze pak označit několik záběrů z raných
Paradžanovových filmů (Andries, Pervyj paren, Ukrajinskaja rapsodia,
Cvetok na kamně) či z nedokončeného filmu Kijevskije fresky). Anglický
přepis rozhovoru, který je ve filmu průběžně s Paradžanovem veden, vyšel v roce 1996 i
v internetové verzi magazínu
Kinema.
Jako bonus je zařazen Paradžanovův krátký snímek Akop Ovnatanjan (1967) o
věhlasném arménském umělci 19. století. Asi desetiminutový film je složen téměř pouze z
detailních záběrů, bez jakéhokoliv komentáře a prakticky bez hudby, s využitím
podkreslujících ruchů.
I když má disk od Kino on Video řadu nectností (průměrná kvalita obrazu a zvuku,
nevypínatelné titulky), patří stále mezi zásadní paradžanovovské nosiče. Předně
je doposud jediným vydaným DVD s filmem Barva granátového jablka. Ten je zde
navíc v jiné než oficiální cenzurované verzi, pravděpodobně v původní. Navíc disk
obsahuje cenný Hollowayův dokument Parajanov: Requiem a v neposlední řadě
zajímavý dokument Akop Ovnatanjan. V takové konstelaci se mi pak technické
nedostatky jeví jako nepodstatné.
zpracoval Petr Gajdošík, publikováno 10. 1. 2005
za spolupráci děkuji Vladimíru Suchánkovi
a Miloši Fryšovi
podrobnosti k filmu
|
| |
|
|
|
