Nostalghia.cz – Andrej Tarkovskij

Andrej Tarkovskij: Nostalgija

Andrej Tarkovskij
Nostalgija
uspořádala Paola Volkovová
vyd. Zebra E
Moskva 2008
493 s.
ISBN 978-5-17-051170-9

Sborníků o životě a díle Andreje Tarkovského už začíná být víc než dost, nejvíc v samotném Rusku. Zatímco všude jinde jde o vcelku solidní způsob, jak čtenářům přinést formou nějakého reprezantativního výběru ty nejpodstatnější texty, v Rusku je to se sborníky jiné. O Tarkovském jich tam vyšla už celá řada a všechny jsou si v lecčems podobné. Často v nich najdete to, co už bylo publikováno jinde nebo jsou jen variantou staršího vydání, o neustále stejných a opakujících se fotografických přílohách ani nemluvě. Svědčí to o jisté trvající Tarkovského popularitě, o neustálé nenasycenosti ruského trhu a v neposlední řadě i o prohnanosti vydavatelů, jak se ukáže v následujícím textu. Momentálně nejnovějším sborníkem, který se věnuje Andreji Tarkovskému, je na ruském trhu čerstvě dostupná kniha Andrej Tarkovskij: Nostalgija, sestavená Paolou Volkovovou.

Paola Dmitrijevna Volkovová se vydávání knih o Tarkovském věnuje již dlouho. Z jejích edičních snah vzešly např. knihy Arsenij i Andrej Tarkovskije (2004) o vztahu Andreje a jeho otce Arsenije, nebo kniha Arsenij Tarkovskij (2002) zaměřená především na život Tarkovského otce. Jak jsem před lety uvedl v recenzích, obě knihy se navzájem prolínají podstatnou částí identických kapitol a toto opisování od sebe sama uplatnila Volkovová i v novém sborníku. První čtyři kapitoly, téměř polovina svazku, jsou převzaty z šest let staré knihy o vztahu otce a syna Tarkovských. Autorka svůj původní text tentokrát jen lehce upravila a zestručnila. V této části tedy sborník ničím novým přínosný není, naopak se jedná o stručnější verzi již dříve vydaných kapitol.

Následující oddíl Archivy a dokumenty už ale obsahuje vedle již publikovaných textů (např. stenozáznam z posudkové komise ANDREJE RUBLEVA - viz český překlad) i několik novinek, doposud knižně tuším nevydaných. Jsou jimi starší časopisecké texty a rozhovory Andreje Tarkovského a také přepis jeho přednášek z vyšších režijních kurzů, které měl pro studenty v Mosfilmu v letech 1977-1978. Právě tento text, původně nezamýšlený pro tiskovou podobu a autorizovaný Tarkovským až v roce 1981, tvoří zajímavý protiklad jeho pozdější jediné velké teoretické práce Zapečetěný čas (ta byla v Rusku poprvé vydána až v roce 1990, česky ji v úplné podobě a novém překladu připravuje nakladatelství Camera obscura, které ji vydalo v kratší verzi v knize Krása je symbolem pravdy).

Poslední oddíl obsahuje vzpomínky a stati různých autorů. Z velké části jde opět o texty již dříve vydané a pro přesnější představu se stačí podívat na obsah celé knihy, umístěný níže. Přesto se zde objevuje text, který mne velmi překvapil a skoro mi vyrazil dech. Jak se zdá, ruské archivy, ať už oficiální nebo rodinné, toho obsahují velmi mnoho (čehož vydavatelé šikovně využívají, když je pomalounku trousí do knih, jejichž větší část je vlastně pouze reedicí a novinek je v nich málo). Oním překvapením pro mne totiž je literární scénář filmu ZRCADLO, který se nachází v samém závěru knihy na stranách 424-492. Nejen českému čtenáři je po léta jistě znám text Bílý bílý den, jakýsi první náčrt jednoho motivu pozdějšího filmu. Vyšel česky poprvé v roce 1974 v časopisu Film a doba, později v jiném překladu jako samostatná příloha samizdatového časopisu Zrcadlo. Český čtenář zná i dialogovou listinu hotového filmu, která je součástí knihy Čtyři filmové povídky (1982) a ve stejném roce vyšla ve stejném překladu (Jan Bernard) i ve Světové literatuře. V neposlední řadě již máme k dispozici i krátký režijní záměr, který vyšel v českém překladu ve sborníku Krása je symbolem pravdy. Text ve sborníku Andrej Tarkovskij: Nostalgija je ale něco úplně jiného. Jedná se o mnohem úplnější a obsáhlejší literární předlohu filmu v podobě, v jaké ji Tarkovskij napsal se spoluscenáristou Alexandrem Mišarinem a v jaké nakonec nebyla úplně realizována. Text obsahuje řadu obrazů, které se do filmu nedostaly (úvodní scénou zde je např. zasněžené město, motiv hřbitova aj.) nebo byly pozměněny, velkou roli v něm hrají autorovy promluvy, je v něm zapojeno mnoho „anketních“ otázek (jak je známo, ZRCADLO bylo v experimentálním studiu Mosfilmu zamýšleno jako film-anketa), zvláštně například působí Tarkovského poznámka: „Otázky, na které moje matka musí odpovědět.“ Naopak v textu schází některé scény, které se nakonec objevily ve filmu (např. úvodní scéna s hypnózou). Jiné části scénáře pak popisují přesně to, co bylo posléze natočeno.

Ačkoliv je tedy z větší části sborník Andrej Tarkovskij: Nostalgija reedicí, vydání literárního scénáře ZRCADLA na jeho stránkách považuji za velmi důležitý příspěvek do mozaiky poznávání Tarkovského díla. (I když minimálně v případě ZRCADLA je k dispozici ještě podstatně víc materiálů, jak dokázali vydavatelé japonské knihy o filmu ZRCADLO - Book of Andrei Tarkovsky's Mirror, 1994 -, do níž soustředili scénář včetně rozpisu jednotlivých záběrů, Tarkovského pracovní deník z natáčení, režisérské poznámky, novelu Bílý, bílý den, fotoalbum a jiné drobné texty. Jak k tomu všemu přišli je ale těžko pochopitelné.) Celý literární scénář je ve stejné nebo velmi podobné verzi přítomen také v anglické souborné knize Tarkovského scénářů Collected Screenplays (Faber & Faber 1999), v ruštině v knižní verzi tuším ale ještě nikdy nevyšel. Jeho vydání určitě zamýšlí Andrej Tarkovskij jr. v rámci své nové ediční řady, kterou zahájil vydáním Tarkovského deníků. Na to nezbývá než se těšit a zatím se spokojit se střípky v podobných knihách jako je sborník Andrej Tarkovskij: Nostalgija.

[na Nostalghia.cz publikováno 4. června 2008]

* * *