Aktuality 2010-2013

2003/04 2005 2006 2007 2008/09

26. března 2013

V roce 1969 publikoval Karol Sidon v Listech text s názvem Zmenšenina, zamyšlení inspirované Antonioniho filmem ZVĚTŠENINA. Nejde o recenzi filmu, spíš o úvahu nad jeho motivy vztaženou k reálnému světu tehdejší mladé generace. Skeny dobových Listů nabízí digitální archiv ÚČL AV ČR, Sidonův text jsem ale ze "sběratelských" důvodů umístil i na stránky Nostalghia.cz (zde).

Ke ZVĚTŠENINĚ se lze vrátit i při případné cestě do Itálie, kde v galerii a uměleckém centru Ono Arte Contemporanea v Bologni probíhá od 3. března 2013 výstava s názvem BLOW UP: Antonioni e la fine della Swinging London (ZVĚTŠENINA: Antonioni a konec swingujícího Londýna - plakát vlevo lze zvětšit), která má být jakýmsi ohlédnutím nejen za slavným filmem, ale i za popkulturní epochou v něm zachycenou (např. viz tato fotografie nebo několik ukázek zde). Výstava potrvá do 2. května a něco víc k jejímu obsahu nabízí oficální web galerie (italsky).


Jinou italskou výstavou, která stojí při případné cestě do Itálie za pozornost je expozice nazvaná Lo squardo di Michelangelo – Antonioni e le arti (Michelangelův pohled - Antonioni a umění), která je od 10. března do 9. června 2013 instalována ve Ferraře, kde ji zaštiťuje Gallerie d’Arte Moderna e Contemporanea di Ferrara-Museo Michelangelo Antonioni. Mimořádně obsáhlá kolekce je rozdělena do devíti oddílů a mapuje nejen dílo, ale i dobu v níž Antonioni žil a snaží se postihnout i základní stavební a ideové prvky jeho tvorby. Vedle výstavy zde proběhne kompletní retrospektiva a zmínit je třeba i oficiální katalog výstavy, který se svými 272 stranami bude jistě cenným sběratelským kouskem. Více o tomto projektu na oficiální stránce.


28. září 2012

Zítra to bude 100 let co se narodil Michelangelo Antonioni (29. září 1912). Pražské kino Ponrepo uvede k této příležitosti v říjnu kolekci Antonioniho filmů. Cyklus s názvem Michelangelo Antonioni - Napříč pustinou je motivován nejen výročím Antonioniho narození, ale i velkým stejnojmenným esejem Petra Krále, který analyzuje Antonioniho filmy jako obrazy světa zaplaveného prázdnem. Králův mimořádný text bude při této příležitosti vydán jako zvláštní příloha programové brožury kina Ponrepo.
Shrnutím většiny filmů Michelangela Antonioniho může být obraz světa zaplaveného prázdnem; prázdno do nich vniká ze všech stran jako do poškozené lodi a hrozí, že dílo pohřbí pod oceánem nicoty. Stejně jako o scenériích filmů to jistě platí o osudech jejich hrdinů, tonoucích stále hlouběji v samotě, mlčení, pocitech nereálnosti a marnosti. Park, v němž hrdina ZVĚTŠENINY odhalí nepřítomný zločin, pustá ranní obora, která na závěr filmu obklopí ústřední pár NOCI, tristní, mlhavá planina ve VÝKŘIKU, poušť ve filmu POVOLÁNÍ REPORTÉR jsou zároveň vnější a vnitřní krajiny, které obývají hrdiny neméně, než oni je.
V rámci cyklu budou uvedeny filmy: LÁSKA VE MĚSTĚ (2.10.), PŘÍTELKYNĚ (4.10.), VÝKŘIK (8.10.), DOBRODRUŽSTVÍ (10.10.), NOC (15.10.), ZATMĚNÍ (17.10.), ČERVENÁ PUSTINA (22.10.), ZABRISKIE POINT (24.10.), ZVĚTŠENINA (25.10.) a PÁTRÁNÍ PO JEDNÉ ŽENĚ (29.10.). Kromě prvních dvou filmů, které budou uvedeny od 17:30 hod., začínají všechny projekce ve 20 hod. Vstup možný jen s průkazkou kina Ponrepo.

Dva Antonioniho filmy zařadila do programu i Česká televize, ČERVENOU PUSTINU (24.9.) a ZABRISKIE POINT (28.9.). O obou, ale i o Antonionim sepsal pro server Kultura21.cz text s názvem Michelangelo Antonioni prozkoumal hlubiny lidských citů Jan Jaroš.

Na zajímavé fotografii z Cannes 1960 z premiéry DOBRODRUŽSTVÍ (vlevo, kliknutím zvětšit) je zachycena Monica Vittiová a Michelangelo Antonioni jakoby "mimochodem" v davu jiných lidí.

Jiná pozoruhodná fotografie herečky s režisérem byla pořízena při natáčení ČERVENÉ PUSTINY. Viz zde.


19. července 2012

Antonioniho 3,5 hodiny dlouhý dokument CHUNG KUO CHINA (1972) bylo doposud možné získat jen na italském 2 DVD, které kdysi vzniklo přepisem VHS vydané v roce 1991 (viz obrázek vlevo). Obraz tohoto disku je ale mizerný, italský komentář navíc doplňují jen čínské titulky. V letošním roce ale vyšel film konečně v "mezinárodní" ediční řadě Mr Bongo, v níž je vybaven anglickými titulky. Obrazový přepis také není zázračný (především díky velmi poničeným zdrojovým materiálům), ale je rozhodně lepší než starší italské vydání. Hlavním kladem disku je, že přináší plnou autorskou podobu filmu (207 min.), který byl obvykle distribuován jen v kratší verzi dlouhé 134 min. Podle zahraničních recenzí je slušně (nikoliv zázračně) udělaná zvuková stopa. Jinak je disk prostý jakýchkoliv bonusů, což je u tohoto titulu škoda, neboť proces jeho vzniku je z dnešního pohledu fascinujícím příběhem.

Na letošním karlovarském festivalu byla pod názvem Pocta Michelangelu Antonionimu uvedena i kolekce sedmi Antonioniho dokumentů. ve Festivalovém deníku z 30. června 2012 (s. 15) sepsala k této přehlídce text s názvem Antonioni, jak ho neznáte Veronika Bednářová, svými třemi tipy jej pak doplnila Eva Zaoralová.

Do filmografie M. Antonioniho jsem doplnil dokument ANTONIONI SU ANTONIONI, který v roce 2008 natočil Carlo di Carlo.


21. března 2012

Krátce po svých 92. narozeninách (16. března) dnes zemřel legendární italský scenárista, básník a spisovatel Tonino Guerra, mj. autor scénářů k filmům DOBRODRUŽSTVÍ, NOC, ZATMĚNÍ, ČERVENÁ PUSTINA, ZVĚTŠENINA, ZABRISKIE POINT, TAJEMSTVÍ OBERWALDU nebo IDENTIFIKACE ŽENY.













10. února 2012

V drobném textu Amita Malik a čtyři světoví režiséři přináším několik informací k setkání čtyř význačných tvůrců: A. Kurosawy, S. Ráje, E. Kazana a M. Antonioniho.

Zajímavé foto pořízené při natáčení ZVĚTŠENINY vyvěsil autor blogu This Must Be Place (viz též vlevo, kliknutím zvětšit). Jinou hezkou momentku, v níž "anděl" Michelangelo nasazuje filmovou svatozář Jackovi Nicholsonovi publikoval fotoblog A Conversation On Cool.

Na Architizer Blog je k přečtení článek Architecture in Film: Michelangelo Antonioni’s "Environments", komentovaná kolekce Antonioniho záběrů architektury, průmyslové krajiny a odcizeného prostředí ze snímků ČERVENÁ PUSTINA, ZATMĚNÍ, IDENTIFIKACE ŽENY a DOBRODRUŽSTVÍ.

Trošku sebeprezentace: Ve 4. čísle časopisu Film a doba za rok 2011 vyšel můj text s názvem Michelangelův pohled, věnovaný poslednímu Antonioniho filmu, stejnojmennému dokumentu z roku 2004. Text na těchto stránkách nepublikuji, protože "práva" na něj má Film a doba, na co můžu ale odkázat je samotný film, který je v nezkrácené verzi (18 min.) k dispozici na této stránce.

Nejsem si jist, zda-li jsem někdy odkazoval na rozšířenou verzi traileru na ZVĚTŠENINU. Raději tedy uvádím link na YouTube.


14. května 2011

V dubnu 2011 se na webových stránkách magazínu Vanity Fair objevil článek Antonioni’s Blow-Up and Swinging 1960s London, který je vlastně dlouhým rozhovorem s modelkou Jill Kenningtonovou, jež hrála v Antonioniho ZVĚTŠENINĚ jednu z modelek ve scéně skupinového reklamního focení. Její vzpomínky na natáčení jsou velmi zajímavé a rozhodně stojí za přečtení, protože nejen přibližují natáčení, ale i některé Antonioniho zdroje a inspirace a vůbec atmosféru "swingujícího" Londýna 60. let. Článek je mimochodem doplněn zajímavou fotogalerií ze zákulisí, obsahující mj. i snímky skutečných fotografů, jejichž fotografie Antonioni ve filmu použil (též portrét fotografa Davida Baileyho, který byl jakýmsi předobrazem filmového Thomase - viz vlevo, lze zvětšit).

V předchozí aktualizaci zmiňovaný snímek LO SQUARDO DI MICHELANGELO (viz níže) je možné ve slušné kvalitě shlédnout na ruském serveru Yandex.ru
v úplné verzi (18 min.).


15. března 2011

Od dnešního dne jsou andělské stránky o Michelangelu Antonionim k dispozici v novém designu, který předznamenává určitou "unifikaci" vzhledu i u ostatních andělských stránek (ty jsou zatím ponechány v původní verzi, na jejich přetažení do nové šablony se pracuje). Kromě designových změn došlo i k doplnění obsahu, poslední dobou trestuhodně zanedbávaného: zásadně byla přepracována, rozšířena a upřesněna filmografie, aktualizován byl oddíl s vydanými DVD a BD a Galerie.


Měl jsem možnost shlédnout poslední Antonioniho film LO SQUARDO DI MICHELANGELO (Michelangelův pohled, 2004) a musím říct, že je to překrásné dílo, fascinující filmová meditace, pokorné loučení Mistra s kinematografií, s tvorbou, se světem. 17 minut dlouhý snímek učaroval leckomu, slavný scenárista Jean-Claude Cariérre mu dokonce složil krásnou poklonu v těchto řádcích:
„Viděli jste Michelangelův pohled, jeho poslední krátkometrážní film? Je to jeden z nejúžasnějších filmů na světě! Antonioni natočil ten film, který netrvá víc než 15 minut, v roce 2000; nehovoří se v něm a jedinkrát v životě v něm vystupuje i on. Vidíme ho, jak vchází do kostela svatého Petra v okovech v Římě. Je sám, pomalu se blíží k hrobce Julia II. a celý film je dialog beze slov, jen výměna pohledů mezi Antonionim a Michelangelovým Mojžíšem. Vše, co si říkáme, ta vášnivá touha vystupovat a hovořit, jíž se vyznačuje naše století, celý ten bezútěšný shon, to vše je zde zpochybněno jen mlčením a pohledem filmaře. Přišel se rozloučit. Už se nevrátí a ví to. On, který odchází, přišel naposledy navštívit nepochopitelné mistrovské dílo, které zůstane. Jako kdyby se chtěl naposledy zeptat. Jako by se chtěl naposled pokusit vniknout do mystéria, k němuž slova nemají přístup. Pohled, který k němu Antonioni před odchodem vyšle, je dojímavý.“ [Carriére, Jean-Claude - Eco, Umberto: Knih se jen tak nezbavíme, Argo 2010, s. 81]
Film mne zaujal natolik, že jsem se troufale pokusil na jeho téma napsat esej, která by měla časem vyjít ve Filmu a době. Do té doby nabízím z tohoto posledního Antonioniho filmu alespoň galerii screenshotů.

V únoru 2011 byl v londýnském kulturním centru Barbican uveden nový projekt holandského divadelního režiséra a producenta Ivo van Hovea s názvem Antonioni Project. Divadelní, multimediálně pojatá performance spojuje do jednoho celku motivy ze tří zásadních Antonioniho scénářů (tedy ne z výsledných filmů): DOBRODRUŽSTVÍ, NOC a ZATMĚNÍ. Představení je podle recenzí mimořádně náročné na koordinaci herecké akce, multimediálních zařízení a počítačové techniky, jeho Antverpská lednová premiéra z důvodu špatné koordinace dokonce nevyšla. Londýnská představení už byla údajně lépe provedená. Vlastního obsahu si bohužel recenze všímají mnohem méně. Minutový trailer je možné shlédnout na YouTube.


11. února 2011

Po dlouhém boji s rakovinou zemřela 3. února 2011 ve věku 59 let herečka Maria Schneider, známá především z Bertolucciho filmu POSLEDNÍ TANGO V PAŘÍŽI, ale také ze zásadní role v Antonioniho filmu POVOLÁNÍ: REPORTÉR, kde ztvárnila roli bezejmenné dívky, cestující s hlavním hrdinou. Rozloučení s herečkou se konalo 10. února v pařížském chrámu Église Saint-Roch, kde mu byli přítomni i Alain Delon a Claudia Cardinaleová. Alain Delon pořečetl dopis od Brigite Bardot, která kdysi mladé Schneiderové pomáhala v začátcích její herecké kariéry. Podle přání zesnulé herečky byl její popel rozptýlen do moře z útesu Le Rocher de la Vierge v jihozápadní Francii u Biarritz.


1. srpna 2010

Zóna ve své zprávě z 30. července informovala o slevové akci DVD z produkce Warnerů. Mezi tituly nabízenými nyní za 200 Kč je i Antonioniho ZVĚTŠENINA.


13. června 2010

Podle informace Zóny je criterionský Blu-ray disk s ČERVENOU PUSTINOU mimořádně povedený. Uvedená zpráva odkazuje na recenzní stránky Blu-ray.com, kde je k vidění i několik screenshotů.

Ještě zajímavějším než sebeobsáhlejší recenze se mi jeví textově-obrazová esej Jona Beasleye A Study In Color: Antonioni’s Red Desert na serveru Not-critical.com, který místo analytického rozboru umístil vedle sebe několik screenshotů z ČERVENÉ PUSTINY a vedle nich barevné obrazové palety, které v tom kterém záběru dominují. Teprve tady si člověk naplno uvědomí, jak dokonale "malířsky" použil Antonioni barevný filmový materiál.


7. května 2010

Je to neuvěřitelné, ale skoro půl roku nebyl na andělských stránkách o Michelangelu Antonionim žádný "pohyb" (naposledy v prosinci 2009). Důvod není v tom, že by se na téma "Antonioni" nic nedělo, ale v jiné věci: můj pracovní a osobní život mne natolik zaměstnává, že se k editaci stránek prakticky nemám čas dostat. Doufám, že se to brzy podaří nějak urovnat.

Obsáhlá studie Stanislavy Přádné Čtyřikrát dva poprvé vyšla ve čtyřech pokračováních ve 40. ročníku Filmu a doby (1994, č. 1-4). V roce 2007 ji pak v doplněné a rozšířené podobě jako samostatný titul pod názvem Čtyřikrát dva vydala Akademie múzických umění v Praze. Autorka se v ní zaměřila na zkoumání tvůrčí spolupráce čtyř významných světových režisérů s jejich dvorními herečkami, které byly současně i jejich životními partnerkami. Celou studii publikuje Nostalghia.cz se souhlasem autorky.


TOPlist

Nostalghia.cz - stránky věnované bývalým andělům
Autorem textů P. Gajdošík (není-li výslovně uvedený jiný autor)
Petr Gajdošík © 2001-2016