Anonymní kritika filmu ANDREJ RUBLEV se nachází jako kopie napsaná na psacím stroji, bez data a bez podpisu, v archivu Mosfilmu. Ač jsou autor i doba vzniku neznámí, je možné jej datovat někdy do období přelomu let 1966/1967, kdy byl film poprvé představen širšímu fóru na projekcích pro pracovníky ÚV KSSS, Ministerstva kultury a stranického deníku Pravda, z jejichž řad také vzešla ostrá kritika filmu. Ač pro to není žádný důkaz, nelze nezmínit nápadnou shodu mezi závěry tohoto textu a neznámým, film odsuzujícím dokumentem, diskutovaným na schůzi předsednictva umělecké rady Mosfilmu 31. května 1967 (srovnej se stenografickým záznamem z diskuse). Překlad byl pořízen z knihy P. D. Volkovové Arsenij i Andrej Tarkovskije, která vyšla v letošním roce v Moskvě (viz anotace).

Kriticky je k filmu třeba zvláště zdůraznit, že jeho ideová koncepce je chybná a má nehistorický charakter. Historie Ruska konce 14. a počátku 15. století se zde ukazuje jako období strádání, národního útlaku a utrpení. Přitom je z výuky historie známé, že šlo o období masových národních povstání proti mongolskému jhu, o období prudkých bojů, které vedly k osvobození ruského lidu od mongolských feudálů a položilo základy k jejich životu ve sjednocené vlasti. Film zdůrazňuje, že v tomto období byly důležitější boje mezi vlastními feudály a ne boj národa proti cizím nájezdníkům. Mongolské panství ale nezlomilo ruský národ. Povstání střídalo povstání. Kulikovská bitva položila základ k rozvrácení Zlaté Hordy a osvobození národů Východní Evropy. Je třeba zdůraznit, že film uráží důstojnost ruského člověka, ukazuje ho jako divocha, div ne zvíře. Tataři zabíjejí Rusy po stovkách, zatímco pro tuto dobu byly nejcharakterističtější těžké porážky Tatarů ve srážkách s Rusy. Předvedené zákulisí výroby zvonu je symbolem úrovně, na níž byla národu dostupná kultura. Přitom v tomto období vznikala nejkrásnější ruská města - Suzdal, Vladimir, Tver, Moskva. V Rusku se rozvinulo kovolitectví, hrnčířství, tkalcovská výroba. Rusko mělo čilé obchodní styky s celou Evropou. Nehledě na vysoké ztráty způsobené mongolsko-tatarskými nájezdy, mělo Rusko vyspělou kulturu. Rusové vytvořili ohromující umělecká díla. Dali světu plejádu velkých malířů, z jejichž středu vyšel i Andrej Rublev. Ve filmu není zobrazen Rublev-umělec, neukazují se podmínky, podmiňující jeho genialitu, ale ukazují se okolnosti které bránily jeho práci. Rublev je ve filmu postava podmíněná. Vystupuje jako celkový symbol umělce, jeho tvorba se neukazuje: v záměru tvůrce filmu bylo obdarovat hrdinu osobitým významem v životě společnosti. Obklopuje ho duchovní, morální a fyzické mrzačení, zlomení lidu. Jen on jediný (génius) zůstává čistý a nezkažený, způsobilý přinést nápravu všemu co jej obklopuje a neomylně soudit všechny procesy a stránky života národa. Ale tato ústřední myšlenka filmu nevznikla v 15. století, ale ve 20. století, v buržoazní společnosti. V mnohém neprojasněná, chybná ideová koncepce filmu vede k tomu, že film se jeví jako nepřijatelný, protože vystupuje proti nám, proti našemu národu a jeho historii, proti stranické politice v oblasti umění. Nelze mít pochyb o myšlenkové zkaženosti filmu.

[na Nostalghia.cz publikováno 24. července 2004]