|
|
Nostalgie
Nostalghia
Itálie - Francie - SSSR 1983, 127 min.
barevně (Eastmancolor)/černobíle; 1.66:1, mono
Mluveno: italsky, rusky
Výrobce: Opera Film. Pro Rete 2 TV RAI. Sovin Film
Jiné názvy: Nostalgia, Nostalgija (Rusko)
Režie: Andrej Tarkovskij
Scénář: A. Tarkovskij, Tonino Guerra.
Asistenti režie: Norman Mozzato, Larisa Tarkovská. Hudba: (konzultant)
Gino Peguri. Různé skladby (Debussy, Verdi, Wagner). Kamera: Giuseppe Lanci.
Střih: Amadeo Salfa, Erminia Maraniová. Výprava: Andrea Crisanti.
Kostýmy: Lina Nerli Tavianiová, Annamode 68. Zvuk: Danilo Moroni. Vedoucí
výroby: Renzo Rossellini, Manolo Bolognini. Produkce: Francesco Casati.
Hrají: Oleg Jankovskij
(Andrej Gorčakov), Erland Josephson (Doménico - Sergio Fiorentini), Domiziana
Giordanoová (Eugenie - Lia Tanziová), Patrizia Terrenoová (Gorčakovova žena), Laura De
Marchiová (žena s ručníkem), Delia Boccardoová (Doménicova žena), Milena Vukotičová
(dělnice), Alberto Canepa (sedlák), Raffaele Di Mario, Rate Furlan, Livio Galassi,
Piero Vida, Elena Magoiaová aj.
Ceny:
Velká cena za režii ex aequo (s Penězi Roberta Bressona), Cena Ekumenické
poroty, Cena FIPRESCI a nominace na Zlatou palmu na MFF v Cannes (1983).
Česká distribuce:
Premiéra: 22. 1. 1998. Monopol: AČFK/NFA (s přispěním Státního fondu ČR
pro podporu a rozvoj české kinematografie). Poprvé uvedeno v rámci přehlídky Projekt
100 - Zima 1998. České titulky: Jana Klusáková (Linguafilm).
Několik let se vyvíjející téma pobytu ruského intelektuála (ve filmové verzi
spisovatele) v cizině, kde pociťuje odcizení a vykořenění, se ve finální podobě
stalo nejen meditací nad možnostmi duchovního soužití příslušníků odlišných kultur, ale
také úvahou o možné zkáze světa, který ztratil duchovní rozměr. Hlavní hrdina Andrej
Gorčakov projde osobitým poznáním, spojeným s introspekcí vlastní minulosti až k
závěrečné katarzi a očištění. Autor věnoval film své matce.
Ranní mlhou přijíždí automobil, který se zastavuje před nejasnými konturami kamenné
stavby. Vystoupí z něj muž, ruský spisovatel Andrej Gorčakov, a jeho mladá italská
průvodkyně Eugenie. Přijeli navštívit blízký kostel, ale Andrej je rozladěný a odmítne
jít dovnitř. - V románské sloupové síni se modlí několik žen. Zvoník Eugenii prozradí,
že si chtějí vymodlit dítě, ale Eugenie si (třeba) pro podobné přání odmítá pokleknout.
V síni se objeví procesí s Madonou a když jedna z žen nadzvedne plášť, kterým je socha
přikryta, vylétne z něj hejno malých ptáčků. Na podlahu síně i hořící svíce se snáší
jejich peří. - Andrej stojí na břehu potoka, jedno z pírek mu dopadne na hlavu. V
pozadí je vidět dřevěný dům. - Na chodbě hotelu diskutuje Eugenia s Andrejem nad
knihou vešů Arsenije Tarkovského o nemožnosti překladu poezie do cizího jazyka. Andrej
zastává názor, že poezie je nepřevoditelná. Ukáže se, že důvodem jeho cesty po Itálii
je sběr materiálu pro knihu o životě ruského exulanta Sosnovského z 18. století,
který natolik toužil po rodné zemi, že se rozhodl vrátit zpět, kde spáchal sebevraždu. -
Andrejova vize. U dřevěného domu stojí krásná žena a kolem běží děti. - Andrej odmítne
Eugeniinu nabídku zprostředkování telefonu s jeho ženou v Moskvě. - Andrej vejde
do pokoje hotelu. Venku se rozprší, Andrej zhasne a ulehne na postel. Ve snu vidí
krásnou ženu Marii, ale i Eugenii. V hotelovém pokoji se na jeho posteli objeví žena
ze snu. - Eugenie budí Andreje ke snídani. Vydávají se k termálnímu bazénu, spojenému
legendou se sv. Kateřinou. Vidí zde procházet i osamoceného muže, místního podivína
Doménica, který sedm let držel svou rodinu v uzamčeném domě, aby ji uchránil před
koncem světa. - Eugenie přivede Andreje k Doménicovu domu, rozpadlému venkovskému
stavení, ale zanechá pak oba muže osamotě. Rozmlouvají spolu o nutnosti
spasit svět. Právě proto chtěl Doménico přejít bazén sv. Kateřiny s hořící svíčkou, ale
ostatní mu v tom zabránili. Požádá proto Andreje, aby svíčku přenesl místo něj, protože
on musí do Říma. - Vzpomínka na den, kdy Doménico musel otevřít několik let uzamčený dům.
malý chlapec běží po schodech kostela a Doménico pospíchá v jakémsi ochranném gestu
s ním. Na obzoru se jim otevře krásné panorama. Chlapec zvedne hlavu a zeptá se:
"Tatínku, tohle je konec světa?" - Andrej se vrátí do hotelu, kde na něj čeká rozčílená
Eugenie. Pohádá se s ním a vyčte mu, že svou svobodu Andrej jen předstírá. poté mu
oznámí, že odjíždí do Říma. Andrejovi se spustí krev z nosu. - Andrej čte dopis od
Eugenie, kde je citát ze Sosnovského stesků po domově. - V Andrejově vizi vidíme
opět dřevěný dům, krásnou ženu a psa. Muž se ocitá uprostřed zatopeného chrámu. V
rozvalinách leží u malého ohýnku opilý Andrej a vede divné řeči s malou pobíhající
dívenkou Angelou. - Andrej procitne u ohýnku z knihy veršů Arsenije Tarkovského. -
Vize pokračuje v opuštěné ulici, kde Andrej otevírá starou skříň se zrcadlem. Když
se do něj podívá, vidí Doménicovu tvář. Poté prochází do gotického chrámu bez střechy.
- Andrej čeká před hotelem na taxi, aby odjel na letiště. Do recepce mu ale z Říma
volá Eugenie. Vypráví mu o Doménicovi, který na jednom římském náměstí pořádá demonstraci.
Andrej odloží odjezd a odjede do lázní k bazénu sv. Kateřiny. - Na jezdecké soše
Marka Aurelia na římském náměstí hovoří Doménico k netečným bláznům o nutnosti návratu
ke kořenům a o svobodě. - Andrej přijede k bazénu sv. Kateřiny, který je nyní vypuštěný
a zřízenci jej čistí od naházených věcí. - Doménico ukončí proslov, polije se benzínem
a zapálí. Z malého gramofonu zní falešně Beethovenova Óda na radost. Lhostejný dav
přihlíží jeho smrti. - Andrej u okraje bazénu zapálí svíčku a vykročí směrem ke druhému
konci. Po chvíli mu ale svíčka zhasne. Vrátí se a pokusí se o to znovu. Po napjaté
chvíli mu ale vítr opět svíčku sfoukne. Duševně napjatý a vyčerpaný Andrej se vrátí
a vykročí potřetí. Úpěnlivě chrání svíčku před větrem a pomalu kráčí ke druhému břehu.
Když dojde ke kamenné zídce na druhé straně, postaví s vypětím všech sil malou hořící
svíčku na kamenou obrubu a klesne (mrtev?) se srdečním záchvatem k zemi. - Závěrečná
vize dřevěného domu s Andrejem a psem je umístěna do prostoru nezastřešeného gotického
chrámu, do něhož začíná padat bílý sníh.
|
|
